Lodě budoucnosti, nebo úpadek sjezdu na divoké vodě?

Kontroverzní téma, které momentálně řeší celá sjezdová komunita.

V letošním roce došlo ke změně pravidel, které dříve definovaly sjezdovou loď dvěma základními parametry. Zavedením nového pravidla došlo ke zrušení jednoho z parametrů, který dříve nesl typické znaky sjezdové lodi. Nová restrikce zohledňuje pouze maximální délku, nikoliv šířku. V předchozích letech byla minimální šířka stanovena na 60cm (K1), 70cm (C1), 80cm (C2).

Sjezdová loď dostala svůj specifický tvar proto, aby se vyjímala na divoké vodě. Od lodě, určené primárně na divoké řeky, se očekává optimální stabilita, dynamičnost a rychlost. Dnes je technologie výroby lodí posunuta na takovou úroveň, že málokdo dokáže vyrobit dokonalejší a rychlejší typ. S tímto impulzem zřejmě přišlo i nové pravidlo – „Vyrobíme rychlejší loď tak, že ji vezmeme její charakteristickou vlastnost.“ Na první pohled možná dobrý nápad, který se však ukázal jako absolutní výstřel do tmy. Když se nad tím člověk pozastaví, tak zjistí že tato odchylka od základní myšlenky sjezdu na divoké vodě pomalu vede k jeho zániku.

Kanoistika je menšinový sport, který nestojí na finanční podpoře sponzorů, firem či organizací. Je to sport, který si sami tvoříme, sami dotujeme a děláme vše pro to, aby se rozvíjel tou nejlepší možnou cestou.

„Kdybych měl mluvit za sebe i za celou trenérskou radu, tak zastáváme jednotný názor v tom, že je to proti rozvoji sportu a nesouhlasíme s tímto rozhodnutím. Mrzí nás, že při stanovení těchto pravidel se nebral potaz na názor největších federací. Toto neprodiskutované téma je za mě výstřel do tmy, o kterém vlastně nikdo neví, jak dopadne,“ svůj názor přidává šéftrenér národní reprezentace ve sjezdu na divoké vodě Robert Knebel.

„Za mě to nemá nic společného s vývojem sportu, ačkoliv někteří argumentují tím, že je to „přirozený vývoj sportu“. Ať si pod tímto pojmem představuji cokoliv, toto žádný přirozený vývoj sportu není. Tuto změnu rozhodlo šest lidí, bez jakéhokoliv zkoušení, předešlých zkušeností či poznatků. Jen změnili pravidla, a to podle mě není „přirozený vývoj“,“dodává Robert Knebel.

V posledních letech se světové závody přesouvají na řeky, které nejsou zdaleka tak unikátní a technicky náročné, jak tomu bylo dřív. Vyvinutím rychlostní lodě, určené spíše pro klidné terény jen předcházíme tomu, aby se na divokých tratích už nikdy nezávodilo.  V tomto roce proběhne jediný závod Světového poháru ve Slovinském Celje – na úseku, který připomíná spíše dráhu pro rychlostní kanoisty. V tomto závodě nové typy lodí zřejmě vyniknou, ale je to opravdu směr, kterým se chceme upínat?

„Chápu, že je nějaká tendence k celkovému zrychlování časů, ale touto cestou to u nás není vhodné. Diváckou atraktivitu nám to nepřidá, akorát bude vše více o tom, kolik lodí kdo vlastní, než jak moc trénuje. Nejsme olympijský sport, kde by se točily velké peníze. Nejsme nijak zaštítění a nemáme velké sponzory. Náš svaz si teď kvůli rozpočtu ani nemůže dovolit zaplatit reprezentační akce, natož nákup nových lodí.“ reakce Zuzany Dziadkové, členky reprezentačního družstva ve sjezdu na divoké vodě. „Evoluce je potřeba. Potřebujeme alespoň částečně držet krok s dobou. Ale tato změna je v tuhle chvíli dost nešťastná. Možná, že jednou bude takový krok potřeba, podle toho, jak se tento sport vyvine, ale i kdyby, tak teď v tom bodu ani zdaleka nejsme. Zkrátka je třeba změny správně načasovat.“

Ohlas světových závodníků na toto téma je obrovský a ve vodácké komunitě rozpoutal mnoho kontroverzních debat.

„Byl jsem frustrovaný, když došlo k odstranění minimální šířky, ačkoli jsem proti tomu bojoval od té doby, co jsem o záměru slyšel. Neměl jsem pocit, že by pro tuto změnu byla většina, ale musel jsem si uvědomit, že změny pravidel ICF nebyly demokratické a že věcné argumenty byly jednoduše zamítnuty. Argumenty, které jsem osobně uvedl v oficiálním prohlášení v únoru 2020, byly předtím jednomyslně odhlasovány v zastupitelském orgánu Německa,“ komentář přidává i trenér německé reprezentace Achim Overbeck.

Za poslední léta je snahou Kick the waves podpořit a rozvíjet development program. Rozvojovým zemí zajišťujeme lodě, vybavení či materiál. Snažíme se dělat tento sport dostupnější pro ty, kteří by si koupi nového vybavení nemohli nikdy dovolit. S novým pravidlem naše pomoc ztrácí svůj význam, jelikož investované finance přijdou rázem vniveč.

„Jsem rád, že jsem byl zvolen do ICF komise na podzim roku 2021. Udělám vše pro zrušení toho nesmyslného pravidla. Z pohledu výrobce lodí musím uznat, že by to mohla být zajímavá marketingová příležitost, ale v tomto případě jde byznys absolutně stranou. Budu bojovat za spor, který každý z nás tak miluje!“ komentuje Tomáš Slovák, člen sjezdové komise a majitel firmy Kick the waves. 

K neprodiskutovanému tématu se vyjádřila i Silke Kassner, dlouholetá mezinárodní pracovnice v odvětví sportu a sportovní politiky.: „Jsem zaskočena novým nastavením pravidel sjezdových lodí. Změny jsou potřeba, ale změna musí vycházet z určitých faktů. Musíme položit otázku: Jak se chceme v dnešním mediálním a neustále se vyvíjejícím prostředí pohybovat, kam se chceme ubírat a jaká je naše konkurenční vize závodů na divoké vodě?“  

"Dvakrát jsem se účastnila procesu revize Světového antidopingového kodexu vydaného Světovou antidopingovou agenturou. Revize kodexu je stanovena v časové ose a je vypořádána pracovním a revizním řízením k vypracování antidopingového předpisu, který je jistě nejsložitějším předpisem známým ve světě sportu. Vím, jak funguje zavedení nových pravidel a tento proces je opravdu komplikovaný.  Před stanovením nového pravidla musí být všechny národní federace, jejich trenéři a mluvčí sportovců zapojeni do procesu změny."

"ICF  by měla zavést revizní řízení pro budoucnost s národními federacemi na divoké vodě. Je to nutné, protože pouze trenéři, sportovci a rozhodčí mohou mít soutěžně relevantní cit, jak do detailu rozhodnout o našich pravidlech. Jestli chceme něco změnit, musíme si položit otázku „Kam se chceme jako sportovci na divoké vodě posunout?“ dodává německá zastupitelka.

Žijeme v době, ve které každý zastaralý trend ztrácí svůj význam a čelí nátlakům novodobých iniciativ. Každý za sebe si můžeme odpovědět na jednoduchou otázku „Jakou vizi máme od sjezdu na divoké vodě?“. Jestli do této vize spadá komerční předbíhání o tom, kdo bude mít více typů lodí, ježdění na rovných vodách výměnou za krásně přírodní řeky, zánik už tak těžce dotovaného development programu, špinění a pomlouvání konkurenčních značek, sympatie ke komerčním sportům, nekomunikace napříč federacemi a podobně, tak se ta vize zřejmě upíná ke zkáze sportu, jejž nazýváme sjezd na divoké vodě.